Kdo jsem

jsem láskomil

Jmenuji se Karolína.​
 
Jsem naprostý láskomil, ultimátní pohodář, nadšený výletník a milovník západů slunce.
Esencí bytí je pro mě láska a kreativita.
Naplňuje mě tvoření, malování a tancování. Občas si i ráda zazpívám, sem tam něco napíšu.​
 
Miluju klid, ticho a přírodu.
 
Mým celoživotním nadšením je dělat lidi šťastnějšími a pomáhat jim najít svou cestu.
. . . jenže každý musí začít u sebe a tak tu píšu . . .
 

O MNĚ          HLAVNĚ LÁSKU          Aroma MASÁŽE

 

úvodní kdo jsem


kdo jsem

Bylo mi dáno jméno Karolína. V dětských letech jsem ho neměla moc ráda, ale čím starší jsem, tím víc mu přicházím na kloub a před pár lety jsem se do něj zamilovala. Nejen, že jsem se dozvěděla, že jméno Karolína není karmicky nijak zatíženo (díky mami a tati), ale navíc mě prý v životě čekají samé krásné věci (ještě jednou díky). Časem jako bych jméno Karolína opravdu slyšela. Písmenko po písmenku: K. A. R. O. L. Í. N. A. Také ho konečně slyším jako celek – Karolína. Zvučné R uprostřed rozvoní celé jméno jako hrom tichou krajinu a dlouhé Í mu dodá tu správnou ženskost (něco, z čeho jsem dlouho měla strach).

Být ženou. To je moje věčné téma. Ne, že bych se necítila být ženou. Já jsem žena. Ale ženskost… To je jiná písnička. Už vím, že každá žena má v sobě onu divokost, nepředvídatelný oceán plný života a tajuplného světa, který žádný muž nemůže nikdy pochopit opravdu do hloubky. Ženskost je ta stránka ženy, která byla dlouho schovávána před patriarchálním světem. Je to nespoutaná divokost. Je to bezpečná náruč a teplo domova. Je to zdroj života, magické místo, kde roste Láska. Je to vášnivý tanec kolem ohně a slaný mořský vánek. Jsme dcery, jsme pečující maminky a moudré babičky. Jsme čarovné bohyně. 

To jsem i já. Ale všechny ty vštěpené vzorce chování, naučený způsob myšlení, systém, v jakém žijeme, to vše mi brání uvěřit. A i přes to cítím, že jsem tato čarovná bohyně. S přijmutím svého označení Karolína jsem přijala i sebe takovou, jaká jsem. Přijala jsem svou cestu, po které kráčím. Začala jsem pozorně sledovat každý krok, způsob, jakým kráčím, jak našlapuji, zda-li se nesu nebo opakovaně padám na hubu. Také víc sleduju prostředí. Kudy to jdu? A chci tudy vůbec jít? Dřív jsem nevěděla, že můžu třeba změnit směr, tak jsem se na protest zastavovala. V tom horším případě jsem zavírala oči a doufala, že to přežiju. Byla jsem si vlastním zajatcem a bylo to strašný. Nekonečná oběť všeho, co se mi dělo. Takový způsob bytí mě zavedl na samotné dno, prožila jsem si ty nejhorší úzkosti, nevyšla týdny z bytu a nesnášela sebe i celý Vesmír za to, jaké bolesti mi způsobuje.

A najednou to bylo – stála jsem tváří v tvář všem svým nejhlubším strachům. Jako bych si najednou vyndala sluchátka z uší a konečně slyšela. Něco se otevřelo a mně hlavou začaly létat všechny ty věci, které mě tak děsily a pronásledovaly ve snech a o kterých jsem doteď neměla tušení. Jenže tohle nebyly sny, byla to realita. Naštěstí tím, že jsem se ocitla na svém hlubokém dnu, jsem se konečně měla od čeho odrazit.

 A tak jsem se vydala do oné Duhové Země, kde všichni si jsou rovni, kde všichni jsou jedno.

Je to cesta přijetí.
Je to cesta pokory.
Je to cesta respektu.
Je to cesta míru.
Je to cesta Lásky.

laska bohem

A je to krásná cesta. Sice vás občas někdo nařkne z ezote(ro)rismu, ale já jsem šťastná se svojí pravdou a s mým “náboženstvím”, kde vyznávám Lásku namísto boha. Ono ve skutečnosti ani nic nijak nevyznávám, jen jsem se namísto strachu rozhodla žít ve jménu Lásky. S Láskou, jakožto životním stylem, přišlo velké osvobození od pout minulosti a jejích křivd, bolestí, strachů, výhrůžek, ublížení, zklamání a manipulací. Nemyslete si ale, že se od té doby vznáším na růžovém obláčku, kolem mě létají andělíčci a okřídlení jednorožci a sklenička pálavy nemá konce. Žít ve jménu Lásky je pro mě životním stylem. Každý den svádím boj sama se sebou, se svým egem, se svými strachy, s okolím, se kterým ne vždy souhlasím. Chtěla bych změnit svět. Fakt moc. Ale všichni musíme začít u sebe. A tak žiju, jak nejlépe dovedu. Den po dni. Učím se nebičovat se za zcestné kroky a prostě se mít ráda se svýma dokonalýma nedokonalostma.

Nejmoudřejší věta, jakou jsem kdy slyšela, a moje životní motto je:

"Kdyby se každý staral sám o sebe, bylo by o všechny postaráno."

Mít sebe na prvním místě není sobectví, ale sebeláska. Jak můžu dávat, když sama potřebuju? Vzpomeňte si, co je základním pravidlem první pomoci – je to vaše bezpečí. Kdyby se každý staral sám o sebe, kdyby si každý hleděl svého upřímného a srdečného štěstí. . . Jak krásně by nám tu bylo společně na téhle planetě.

Já jsem asi fakt utopista a věřím v mírumilovný a láskyplný svět plný dobrosrdečných lidí. :)​

IMG_3506_JPG


vznik HL

Hlavně lásku vzniklo jako hláška s mojí duchovní ségrou Anežkou. Psal se rok asi 2014, obě jsme byly ještě na střední a chtěly zjistit všechno moudro světa. Každý svůj problém jsme byly schopné rozpytvávat do největších detailů, zkoumat je ze všech stran a diskutovat o všech možných i nemožných přičínách a řešeních. Trocha ezo-masochismu ještě někoho nezabila, ne? Nakonec jsme došly k tomu, že za všechno může nedostatek lásky a že řešením je jenom láska.

Pohlceny a zahlceny duchovníma knížkama a debatama o všech Pravdách a nepravdách světa jsme se začaly loučit slovy "Tak hlavně lásku!", čtěte s trochou sarkasmu. Přeci jenom jsme byly dvě puberťačky, které své štěstí a lásku teprve hledaly, a objevit tak jednoduchou, přesto složitou odpověď, jakou je Láska, bylo vlastně frustrující. A byl to právě sarkasmus, který naše zoufání odlehčoval. Myslím, že Hlavně lásku vymyslela vlastně Anežka a já jí nakonec v její hluboké pravdě zhmotnila v tento projekt.

Bylo to moje celoživotní volání po naplnění a sdílení Lásky, až cítím povinnost šířit takové poslání... Že Láska je esencí bytí a strach je jejím opakem. Že Láska jsme my všichni. Láska je Bohem. Tohle není náboženství, ale životní styl a je na každém z nás, čím svůj pohár Lásky naplníme. Všichni jsme součástí tohoto projektu Hlavně láska, protože tenhle projekt je o životě samotném. A ve chvíli, kdy jsme se na matičku Zemi narodili, jsme se stali jeho nedílnou součástí. A je jen na nás, jak ho budeme žít.

A tak vzniklo Hlavně Lásku. . .

Prostor pro lásku, respekt, mír a všechny srdečné lidi.

HL logo pro sdílení na soc. (kopie)


cesta k masazim

Kam moje paměť sahá, tam jsou vzpomínky na to, jak jsem chtěla už jako dítě mamce rozmasírovávat zatuhlé trapézy a krk. Nebo jak jsme si s tátou vyměňovali masáže ruku za ruku a záda za záda. Už jako malá jsem milovala masírovat. Ale taky dostávat masáže. O:) A ono mi to nějak zůstalo. Během střední jsem chodila k jedné terapeutce/masérce, a tahle zkušenost s největší pravděpodobností také určila směr, který mě dostal až sem. Tahle paní Štěpánková a její božský a láskyplný přístup mi zachránil život nejen na fyzické úrovni, ale také té psychické a já na ní budu navždy vzpomínat jako anděla. Po střední jsem odjela do Anglie, kde jsem pracovala v umělecké kavárně a příležitostně rozmasírovávala tam mý šéfový záda. A když jsem se vrátila do Čech, nevěděla jsem co se sebou. Vystudovaná grafika mě tolik nelákala, vysokou jsem si nevybrala, tak jsem šla na masérský kurz jen tak spíš pro zábavu, než s nějakým hlubším záměrem.
Tenhle rekvalifikační kurz v EduSpa mi ale změnil život. Nejenže jsem tam potkala nesmírně úžasné a inspirativní lidi, ale vzdělání, jaké EduSpa škola poskytla, bylo obdivuhodný. Také jsem snad v životě nebyla tak božsky!!! rozmasírovaná jako právě během kurzu. Tam jsem se poprvé dotkla toho, co všechno dokáže i ta nejobyčejnější masáž odblokovat, ulevit a rozpustit. Byly to opravdu tři intenzivní týdny. Nádherně intenzivní.
Později roku 2015 jsem nastoupila jako poradce na prodejnu Biooo.cz, které můj život vysměrovalo ještě přesněji. Tady jsem potkala celoživotní přátele, přesně moji krevní skupinu, natloukla si nos, ale i vzletěla do Vesmíru. Postupně jsem se vypracovala na pozici vedoucí online encyklopedie složek kosmetických a drogistických přípravků, až na pozici šéfredaktorky. Díky těmto pozicím jsem prokoukla do světa přírodní kosmetiky, dozvídala se věci nevídané a pochopila, že nejde přimhouřit oči nad konvenční kosmetikou, typickým západním smýšlením o planetě Zemi a našem zdraví. Ještě v roce 2015 jsem absolvovala základní kurz aromaterapie. I to mě nasměrovala k holistickému přístupu k životu a později udalo směr mým masážím. S kolegyněmi jsme si vyráběly osobní olejové parfémy z éterických olejů, zkoumaly sílu bylinek a olejů nejen na fyzickém těle, ale i psychice právě skrze aromaterapii a fytoterapii. Léčily jsme své neduhy jen a jen přírodou a objevovaly všechny její tajuplné kouty a především tu enormní sílu, jakou matička příroda v sobě skrývá.
Pamatuju si, když jsem si poprvé vytvořila vlastní osobní masážní směs a pak s ní dostala 90 minutovou masáž. Byla jsem z toho totálně vystřelená do Vesmíru jako ještě nikdy z žádné jiné masáže. Pravda, ještě když jsem tenkrát chodila k paní Štěpánkové, tak jsem byla také občas pěkně mimo. Tyhle osobní zkušenosti a zkušenosti z mého okolí daly rozměr mým aromaterapeutickým masážím.
Na začátku roku 2018 jsem dala výpověď a v polovině téhož roku se začala masážím věnovat naplno.
A je to jízda, to vám povím! :)
Jsem tak nesmírně vděčná za každou bytost, která mi prokázala tu důvěru a přišla na ne/jednu z mých masáží. Každý z vás je tak unikátní bytostí a já mám před svým vlastním povoláním respekt. Tato cesta hýčkání, péče, masáží, aromaterapie je nekonečná cesta vývoje, vzdělávání se a stále nových věcí. A takový je vlastně život sám.
Cesta masáží a aromaterapie je pro mě samotnou výzvou, která mě každý den motivuje starat se o sebe, hýčkat sebe, milovat se, pečovat o sebe se vší láskou a úctou.
 
Děkuju každé z vás, která se ke mně a k síle přírody v těch malých, ale mocných lahvičkách příšla nechat opečovávat.
Bez vás bych nemohla dělat to, co dělám.
tak hlavne lasku
masáže fotky
Cookies nejsou jen sušenky. Soubory cookie používáme k tomu, abychom umožnili ten nejlepší možný zážitek z používání našich webových stránek. Cookies můžete kdykoliv odmítnout v nastavení vašeho prohlížeče. Více informací o cookies.