Zkoušíme stát (od nikoho pro někoho)

Zkouším stát

Zkoušíme stát na zlomených nohou;
síla svalů nestačí, když nemáme oporu v kostech.

Oblečeni do paragrafů, chráněni zákony
prcháme po papírových mostech
a pod nohama nám hoří matka Země.

Lžící na polévku pojídáme čas;
na každé vědomé myšlence hledá rozum chybu či kaz.

Snad rok hlodavce vše rozryje a zboří
a ticho v mysli uhasí, co hoří.

Lidské srdce je červený kůň, co běží;
něco ho splašilo, zastavíš jej stěží. 

Chceme víc, ale víc už není;
život v blahobytu je iluze snění.

Noc bude patřit navždy hvězdám
tak jako nebi slunce a měsíc.

Štěstí nenajdeš u apolynáře,
nic nepomohou slova velké ráže. 

Raději si lehni do stínů stromů
a uč se člověče naslouchat, růst a žít.

Dál zkoušíme stát na zlomených nohou
v hypnotickém stavu opojeni touhou.

V prostoru vesmíru jsme otiskem v písku,
který smyje voda,
rozfouká vítr,
vysuší slunce;

a hlasitou frekvenci srdce překryje ticho a noc.

 

(od nikoho pro někoho)


Báseň, kterou obdržel Jaroslav Dušek e-mailem, čte na besedě s Milanem Calábkem v době krize šířejícího se koronaviru. Cítím potřebu báseň zaznamenat a sdílet dál, neb její slova a poslání vnímám jako stěžejní k aktuální situaci.

Nechť každý přestaneme utíkat před vlastním stínem.

Hlavně lásku.

 

Pozn.: Báseň jste si mohli poslechnout na Youtube, bohužel YouTube video, kde Jaroslav Dušek báseň recituje, smazalo jako "porušení Smluvních podmínek YouTube". Každý si to přeberme, jak potřebujeme...

Cookies nejsou jen sušenky. Soubory cookie používáme k tomu, abychom umožnili ten nejlepší možný zážitek z používání našich webových stránek. Cookies můžete kdykoliv odmítnout v nastavení vašeho prohlížeče. Více informací o cookies.